Ale to odůvodnění (jak ho přepsali novináři) je dobré. A dokonce vtipné… Pravděpodobnost omylu se v něm limitně blíží nule… Totiž pravděpodobnost toho, že Škárka omylem soudu předložil falešné důkazy.
Vzhledem k tomu, co tu předvedli bájeslovní svědkové žaloby, je div divoucí, že Bártu šlo přeci jen odsoudit.
]]>„Pátek třináctého se pro ČR navzdory všem pověrám stal víceméně šťastným dnem“
Panenkosvatá, proč to hned balit do mýtu jak vlašák do baličáku?
Jak „navzdory pověrám“? Kde to jsme s tím tady? Před Řípem nebo pod Blaníkem, v českých lidových bájích?
„Panu soudci Šottovi jistě nelze upírat, že je jeho rozsudek průlomovým pro českou justici …“
Proč by se, a kdo, měl/-o neměl/-o „jistě“ Šottovi něco upírat?!
Když soudit je to, co pást děvenky fakt zrovna není?
Mám pokleknout a poděkovat, když pekař upekl housku?
Dále a finále:
Sám Fakt, že Václav Moravec pozval dacana Bártu do telky, jen doztvrzuje zdejší průser vnímání právní etiky, a podtrhává opak „shovívavě se usmívajícího práva.“ Jinde by padli oba, navěky věkův.
Zde však takto maskuje koketerie pouze potřebu žurnalisty puncovat kvótu koukání.
]]>